Kdo je Jan Harsa a proč je tak vyjímečný?

Narodil jsem se v Praze v noci za bouřky 9. února kolem roku 1988. Hned můj první nádech znamenal, že jsem vyjímečný. V tu chvíli jsem byl totiž nejmladším člověkem na zemi. Tato vyjímečnost mě však nijak neovlivnila a počátky dětství jsem prožil celkem jako běžné nevyjímečné dítě. Dokonce ani revoluce v roce 89 (v mém prvním roce na světě) můj život nijak neovlivnila.

Moje cesta k ajťáctví

Kolem věku "umím číst" jsem se stal celkem velkým sběratelem časopisu abíčko. Moji soukmenovci totéž peridikum obvykle pouze prolistovali a časopis se následně stal materiálem do školní soutěže ve sběru papíru. Jelikož jsem už jako dítě nevynikal zájmem o sport nebo jiné pohybové aktivity, tak abíčka u mě měla poněkud větší využití. Jednak to byly vystřihovánky ale především poměrně vydatná sekce "Programujeme v jazyce BASIC".

Počítač jsem neměl ale ve tvoření záludných algoritmů v programovajícím jazyce basic mi to vůbec nevadilo. Ba naopak. Spetité algoritmy vytvořené obvykle na papír nebo jen tak v hlavě byly vždy naprosto dokonalé a to z jednoho prostého důvodu - neměl jsem tehdy vůbec možnost je otestovat, protože počítače v té době byly v republice celkem exotickým produktem

Naštěstí jsem vyrůstal v devadesátkách, takže se počítačová technika stala až neuvěřitelně rychle součástí životu nás všech. První počítač rodiče kupovali v mých cca 13ti letech. Tehdá se jednalo o naprostou špičku na trhu (za rozumné peníze) - Intel Pentium 133MHz. Od známého, který nám PC prodával jsme dostali krátké školení a předinstaloval nám tam hromadu toho "must have" software.. Jak to tak bývá u starších operačních systémů, tak dřív nebo později muselo dojít k jeho totálnímu kolapsu.

Tehdá známý neměl čas ale počítač se už tehdá stal pro mě něčím nepostradatelným. Inu. Nouze naučila Dalibora housti. Během pár dní jsem si za pomoci anglického slovníku přeložil anglický manuál k tehdejší vezi windows a jal se poprvé přeinstalovat počítač... A tehdy se ze mě stal "Ajťák". Najednou jsem kamarádům, příbuzným i méně příbuzným lidem opravoval počítače, instaloval tiskárny, nastavoval ofísi a radil s technikou.

Moje cesta k webům

Hardware a celkově technika kolem počítačů mi přišla super a když jsem se v patnácti rozhodoval kam dál, tak průmyslovka se zaměřením na počítačové systémy byla jasnou volbu. Vzhledem k tomu, že jsme tehdy bydleli s rodiči v Kutné Hoře a přesně taková škola byla asi 15 minut od domu, tak jsem byl ušetřen pracného výběru kam dál. Mým tehdejším snem bylo prodávat hardware a stavět počítače. Byl jsem tehdy těžký geek (i když ten termín znám vůbec nebyl).

Kutnohorská průmka byla asi nejlepší volba. Dala mi hodně zkušeností a hodně všeobecný technický rozhled. Není to úplně lehká škola. Dost spolužáků to dávalo poměrně těžce. Abych byl zcela upřímný, tak ani já tam neměl žádné mega dobré známky. Ale jak říkavala řada našich učitelů. Je to digitální škola. Záleží jen na tom jestli prolezeš nebo ne. Prolezl jsem. Maturitu jsem zakončil v roce 2007.

Už během studia ochabl můj zájem o hardware ale za to začal sílit zájem o software. Konkrétně o programování webových aplikací. Když jsme se na jedné hodině začali učit o programovacím jazyce PHP, tak se najednou ve mě něco zlomilo a všechno do sebe začalo najednou zapadat. Budu progamátor a budu dělat webové aplikace! Už běhěm studia jsem nad rámec výuky začal tvořit různé webové appky. Asi první z nich byla moje databáze CD/DVD. Jednalo se o docela pokročilý systém podobný tomu co mají v khihovnách. Tehdy jsem se všechno učil ze seriálu na linuxsoftu a z knížek o PHP. Samozřejmě to nebylo jen o jazyce PHP. Musel jsem se naučit HTML, CSS, SQL atd.

Když jsem dokončoval průmyslovku, tak jsem měl na tehdejší dobu dost velké vědomosti k tomu začít dělat programátora. Ale co dál?

Moje cesta k freelance podnikání

Když jsem končil na průmyslovce (2007), tak se mluvilo ve veřejném prostoru o tom, že ČR má hrozně málo vysokoškoláků a panoval v té době názor, že i prodavačku v Kauflandu bude muset mít nějaký ten titul. Co pak teprve někdo kdo se věnuje počítačům a tvorbě software? Bez titulu je to mrtvý muž. Přihlásil jsem se proto tehdy na studium elektrotechniky a informatiky na UPCE - Univerzita Pardubice v dobré víře, že to moji cestu k tvorbě webových aplikací nakopne kupředu.

To se taky stalo ale ne úplně přesně tak jak jsem si myslel. Během studia jsem se seznámil s řadou dalších lidí a jelikož jsem jako mladý student potřeboval nějakou tu kačku, tak jsem začal pomáhat různým známostem a kamarádům. Většinou se jednalo o různé drobnější činnosti v oblasti hardware ale i o webové projekty. Tu udělat bannery, tady pomoci s webem, támhle zase napsat nějaké popisy produktů na eshop. Výsledkem bylo to, že jsem si během studia udělal živnost a tehdy jsem si připadal jako superhrdina z komiksů. Přes den pilným studentem a večer jsem seděl u počítače a věnoval se klientským projektům. Dnešní optikou bylo jasné, že to dohromady moc dobře nejde. Po důkladném zhodncení jsem došel názoru, že mi škola nic nedává a začal jsem podnikat na plný úvazek.

Moje cesta k vlastní firmě

Po pár letech podnikání tzv. "na freelance" jsem tak trochu začal trpět krizí. Tak trochu plíživě jsem se dostal do uzavřeného kolečka soustavně stejné práce pro klienty. Ekonomicky to nebylo špatné. Ale začal jsem mít pocit, že jsem najednou uzamčen na jednom místě. Nebylo to špatné. Byl jsem svým pánem a mohl si určovat co chci dělat a co ne. Ale v pracovním životě jsem si vlastně vyzkoušel jen to freelance podnikání a vlastně jsem na to byl tak trochu sám. Po jedné debatě s rodiči jsem se nechal vyhecovat. Prý si musím vyzkoušet i zaměstnání, abych nabral zkušenosti. Jelikož to ve mně tak trochu delší dobu vřelo, tak jsem ještě toho večera (snad poprvé) otevřel nějaký inzertní portál s nabídkou práce a zadal tam "web Kutná Hora". Shodou okolností vyjel jen jeden inzerát a to na pozici marketéra ve společnosti Herold - Skluzavky.cz.

Ještě toho večera jsem vysmolil nějaký životopis a poslal ho. Druhý den jsem byl pozván na pohovor. Absolvoval jsem menší vyběrové řízení a už vlastně další den jsem tam začal pracovat. Vlastně to nebylo úplně klasické zaměstnání typu zaměstnavatel - zaměstnanac ale bylo to něco čemu jsem se věnoval každý den. Psal se tehdy rok 2012 a s tímto klientem spolupracujeme dodnes (i když na dost odlišné úrovni než tomu bylo). Do toho jsem stále ještě podnikal a dělal menší projekty pro jiné klienty.

Jak šel čas, tak jsem začal pociťovat, že Kutná Hora je trochu malý rybník a začal jsem se dost zajímat o to co dál. A jednoho dne jsem si řekl, že bych si docela rád vyzkoušel nepoznané a to je práce v mediální agentuře. Obecně si myslím, že vesmír je mi celkem nakloněn, protože asi týden na to jsem s agenturou Fragile media dohadoval spolupráci jednoho klienta kdy jsem připravoval zadání pro výběrové řízení. Na schůzce jsem se zmínil o tom, že to u nich vypadá moc pěkně a co to obnáší u nich pracovat. Zkrátka: slovo dalo slovo a další měsíc jsem u nich začinal pracovat jako člen obříhou týmu na výkostního marketingu (byli jsme tam tehdy celkem 2).

Byly to krásné časy ale jak náš tým postupně rostl a rostla vlastně celá agentura, tak to začalo nabírat dost korporátního ducha. To mi začalo hodně vadit a bylo na čase se vydat jinou cestou. Vesmír zafungoval zase skvěle a můj dlouholetý kamarád Petr Balvín (jeden z těch, kterýého znám z devadesátých let, protože jsem mu pomáhal sestavit jeho první počítač) tehdy rozvazoval dost nepěkný pracovní kontrakt a začali jsme ve větší míře spolupracovat na webových projektech pro klienty. Tehdy se zrodil nápad založit si spolu firmu. Tehdy se psal rok 2014 a tady začíná historie naší firmy Haxo.cz s.r.o., která je jedním z mých největších projektů v životě (manželka promine 😁).

Současnost